PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Germánská družina SUIDAKRA si sbalila svých pět mečů a vytáhla směr Calais. Poté přeplavila kanál LaManche a propast několika tisíciletí, aby stanula na půdě starobylého Avalonu, hemžícího se Rytíři kulatého stolu, kouzly a velebnými druidy. V takovéto bizarní společnosti čerpala hudební i epickou inspiraci pro své toužebně očekávané album Emprise To Avalon, které muselo důstojně navázat na skvělou pověst svého předchůdce. Nuže – družina je zpět v našem časoprostoru a album rotuje v mnohých přehravačích. Jaké tedy je?
Ale to víte že dobré! Sice stále nesdílím nekritický obdiv některých posluchačů k téhle skupině, nicmémně uznávám že jejich folklórem prodchnutý melodický metal má velké kouzlo. O to více, že pánové tentokrát ještě více zabrnkali na líbivou strunu své muziky a nechali těžké melodično propuknout v plné kráse mnohde i na úkor pověstné agresivity.
Nejtrefnějším popisem novinky je „epičtější nežli Arkanum“. Pánové si více pohráli se stavbou skladeb, stejně jako s jejich propracovaností. Základ suidakrácké hudby je stále tentýž – hutný, severským deathem načichlý, nosný riff, který se prolíná s řezavým zvukem melodické kytary. Právě z kombinace agresivity a “zpívající“ kytary dokáží Němci mnohé těžit a vězte že pokud sekera na předchozím albu pěla ve středověkých rejstřících, tentokrát si naprosto logicky došla pro inspiraci do keltských luhů a hájů. Výborné chytlavé vybrnkávaní, podpořené skvělou prací perkusí, roztočené do vysokých black / deathových obrátek. A pokud na Arcanum tento koncept přeci jen sváděl k úpadku do stereotypu, pak na tomto kotouči vše zachraňuje větší členitost skladeb. Ve většině z nich je použito hned několik různých motivů, tempa oscilují od středního až po typickou černou klepačku, dočkáte se i překvapivých náladových skoků (akustická pasáž v The Quest a podobně). Melodické střívko podporuje překvapivě časté nasazení čistých vokálů a válečnických chorálů, které se objevují i v tuhých řežích ráže Pendragon´s Fall. Prim hraje žel stále tuctový Arkadiův skřehot, ale k téhle hudbě už zkrátka neodmyslitelně patří.
A aby té epičnosti snad nebylo málo... Tak překvapení z takřka minnesängového úletu vás čeká pod číslem dvě – kousek s názvem Dinas Emrys připomene étericky lehkou souhrou akustiky, roztančené melodie a čistého vokálu Minulé i budoucí tajemství jistých Slepých strážců. A aby to nebylo málo, tak ještě dvě interesantní vložky se skrývají na Emprise To Avalon – bombastická orchestrální zaříkávačka Spoils Of Annwn a téměř pětiminutová akustická kelťárna And The Giants Dance..., která překypuje energií, ale kolem 3. minuty už jaksi nemá co říct. Nicméně „ukotvení“ těchto vítaných zpestření jenom posiluje kvalitní dojem z uzavřenosti celého alba.
Zápory při troše šťourání samozřejmě naleznete – čistý vokál přeci jen svědčí o tom, že ke skřehotu má Arkadius blíže, skoky do akustických skladeb jsou dost střemhlavé a v neposlední řadě keltské motivy jsou krásné, ale dost ohrané. Nicméně jako celek šlape Emprise To Avalon nádherně – mlhy soupají z širých plání, v dáli slyšet ržání koní a zaříkávání vousatých mudrců... SUIDAKRA hájí dobytá území s jistotou zkušeného válečníka...
Úspěšná obrana dobytých území. SUIDAKRA se ze svého dobře známého pole melodického blacku/deathu nechce příliš pohnout a těch pár krůčků jinam (zejména čistý vokál a více akustických vsuvek) dává tušit, že ví proč. Prostě lépe se držet svého kopyta, nežli potupně si nabít čumes...
8 / 10
Arkadius
- kytara, basa, klávesy, řev
Germano Sanna
- kytara (live)
Marcel
- kytara, flétna, zpěv
Lars
- bicí
Marcus
- basa (live)
1. Darkane Times
2. Dinas Emrys
3. Pendragons Fall
4. The Highking
5. The Spoils Of Annwn
6. The Quest
7. And The Giants Dance ...
8. Song Of The Graves
9. Still The Pipes Are Calling
Signs For The Fallen (2003)
Emprise To Avalon (2002)
Arcanum (2000)
Lays From Afar (1999)
Auld Lang Syne (1998)
Lupine Esence (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 40:07
Produkce: Andy + Schösch Classen
Studio: Stage One
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.